Otevřené písčiny ve Bzenecké Doubravě se podařilo zalesnit až v první polovině 19. století lesníku Janu Bedřichu Bechtelovi. Ten věděl, že se tu kdysi nacházely rozsáhlé dubové lesy. Jejich obnova v té době ale nebyla možná, protože žaludy i sazenice dubů v písčité půdě zasychaly. Bechtel tedy zkusil použít semínka borovice. Z prvního výsevu ale vzešly zakrslé pomalu rostoucí stromky. Osivo bylo totiž neznámého původu a zřejmě pocházelo z borovic, které nebyly zdejším podmínkám přizpůsobeny. Proto začal Bechtel sbírat semínka z místních borovic a opravdu se při dalším výsevu ukázalo, že nové semenáčky jsou zdravější a více odolné.

semenáček dubu

Větší problémy se vyskytly při zalesňování pasek. Na rozdíl od otevřených písčin je zarůstala hustá a vysoká tráva, která sazenicím ubírala vláhu, světlo i živiny. Tento problém vyřešil Bechtel prostřednictvím tzv. polaření. V prvním roce se na pasece vysazovaly brambory a v druhém roce se společně se sazenicemi borovic selo žito. Průběžná péče o plodiny, kterou zajišťovali místní obyvatelé, narušovala hustý travní porost a vytvářela podmínky pro sazenice stromků.

Kromě borovice byla při zalesňování použita i bříza. Tyto dřeviny jsou odolné vůči horku i suchu. Navíc pomáhají vytvářet vhodné podmínky pro výsadbu náročnějších dřevin, jako je například dub, který se do Bzenecké Doubravy opět pomalu vrací.