Stezky | doháje.cz

Mapa trasy

Přebuz (dříve Frühbuß) vznikla jako hornická kolonizační osada na jindřichovickém panství. Roku 1340 Plikové koupili se svolením tepelského kláštera Jindřichovice s okolními ložisky cínu. Zpočátku se cínová ruda rýžovala z potočních náplavů pouze sezónně. V 16. století vzniklo kolem cínových dolů renesanční hornické sídliště Friebes (1542) či Fruepis (1543). V letech 1553 – 1713 byla Přebuz poddanským horním městečkem. Z té doby pocházejí nejstarší památky na území Přebuze (přebuzský a rudenský vodní příkop, rýžoviště, doly, přenesené součásti inventáře kostela). Za reformace působil na Přebuzi luteránský kazatel Adam Zephelius (např. spis Neue Jahrespredigt, 1610).

Přebuz začátkem 20. století

Po bitvě na Bílé hoře bylo jindřichovické panství prodáno Nosticům. K hornickým památkám barokní doby patří dědičná štola sv. Alžběty nebo divoce rozeklaný okrsek Zechengebirg s povrchovými doly a propady podzemních vyrubaných prostor. Po zániku hornictví si lidé vydělávali domácími pracemi na zakázku faktorů, zejména paličkováním krajek, šitím tylu a rukavic, výrobou perleťových knoflíků. Někteří chodili pracovat do továren v Kraslicích, Nejdku a Eibenstocku. Rodiny se zajišťovaly skromným zemědělstvím, rýpáním rašeliny na otop nebo pašováním zboží. Nadějí pro obec se stala otvírka cínového dolu Otto v roce 1933. Těžba a úprava této strategické rudy byla za druhé světové války podstatně rozšířena.

Přebuz kolem roku 1930

Po válce byla většina německých obyvatel Přebuze vysídlena. Zatímco v roce 1945 žilo na Přebuzi 1 219 obyvatel, v roce 1947 jich zbylo 269. Hrozící zánik obce odvrátilo zahájení průzkumu na uran a později na cín do roku 1958. Z 20. století se zachoval skelet úpravny rud, Hlavní šachty a části Ritterovy jámy. Od roku 1980 se Přebuz profiluje jako turisticky přitažlivé místo ve stejnojmenném přírodním parku. Od r. 2007 se Přebuz chlubí titulem nejmenšího města České republiky. V r. 2012 měla 78 stálých obyvatel.